1. Úvod
2. Autorský jmenný rejstřík
3. Váchal Josef (1884–1969)

Josef Váchal (23. září 1884 – 10. května 1969 Studeňany, Radim). V roce 1898 jej otec dal do čtyřletého učení k renomovanému knihaři Jindřichu Waitzmannovi v Praze. Zároveň navštěvoval Josef Váchal ještě „průmyslovou školu pokračovací“. Vykonával řadu pomocných prací pro přivýdělek. V roce 1902 se vyučil knihvazačem.

V roce 1904 chtěl uniknout z Prahy, dva měsíce pracoval jako knihařský dělník v Bělé pod Bezdězem. Zažíval noční úzkostné stavy, tvořil si kresebný deník, pokoušel se malovat olejem. Po opětovném návratu do Prahy se rozhodl pro uměleckou dráhu a na doporučení Mikoláše Alše byl přijat do krajinářské školy Aloise Kalvody. Přivydělával si kresbou pohlednic, příležitostně vázal knihy. Od podzimu 1905 do jara 1906 navštěvoval malířskou školu Rudolfa Béma, zaměřenou na figurální umění. Od konce roku 1907 navštěvoval po dobu čtyř měsíců ateliér Antonína Herverta, u kterého se učil leptům. Dál již byl ve svém uměleckém vývoji samoukem.

Od roku 1906 si s přáteli najímá první ateliér a snaží se živit jako umělec. V roce 1910 spoluzaložil skupinu Sursum. Později se podílel i na vzniku revue Veraikon. Na počátku 20. století byl v úzkém kontaktu s představiteli katolické moderny, následně však křesťanskou víru zavrhl a začal se inspirovat okultismem. Spolu s tím odmítl taktéž humanistické ideje. Zanechal za sebou velmi obsáhlé dílo, jež směle odolává času a oslovuje nové a nové generace vnímavých milovníků výtvarného umění.