1. Úvod
2. Autorský jmenný rejstřík
3. Jeníček Jiří (1895–1963)

Jiří Jeníček (8. března 1895, Beroun – 22. února 1963, Praha) se po skončení 1. světové války stal z mnoha důvodů vojákem z povolání. Během této doby se dostal k fotografování. Nejdříve mu byly otištěny dvě krajinářské fotografie. V roce 1928 se konal 1. mezinárodní fotografický salon v Praze. Jeníček se do této výstavní akce také zapojil, ale nebyl s duchem výstavy příliš spokojen. Vystoupil též proti konstruktivismu, který považoval za nepravou cestu vpřed. 

Ve třicátých letech byl velmi aktivním teoretikem fotografie, snažil se seznamovat tuzemskou scénu s novými trendy, kritizoval tzv. tradicionalismus. Kvůli svému pevnému postoji a ražení nových směrů ve fotografii se často dostával do konfliktu s vlivnými funkcionáři Klubu přátel amatérské fotografie. V únoru 1932 se jeho práce objevily na výstavě Moderní duch ve fotografii v Londýně. Jiří Jeníček zde společně s Františkem Drtikolem, Josefem Sudkem a dalšími úspěšně reprezentovali Československé fotografické umění. Svou publicistickou činností upomínal na velká jména historie české fotografie. Fotografii považoval za prostředek zachycení skutečného života. Tento názor také propagoval na československé umělecké scéně.

Od roku 1935 začal točit krátké filmy pro armádu. Za film Československá armáda s hudbou E. F. Buriana dostal státní cenu. V roce 1936 předsedal první schůzi fotografické sekce SVU Mánes. V roce 1946 se zúčastnil série výstav československé fotografie v severských zemích, ve Stockholmu, v Göteborgu, Oslu a Kodani.