Josef Šíma – grafické listy, grafika, prodej

Český malíř, významná osobnost evropského moderního malířství

Josef Šíma (19. 3. 1891 Jaroměř – 24. 7. 1971 Paříž) po maturitě na reálce v Brně (1909) studoval jeden rok na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (prof. Emanuel Dítě ml.), a v letech 1910–1914 na AVU v Praze (prof. Jan Preisler, Vlaho Bukovac). V letech 1913–1915 studoval na katedře pozemního stavitelství na brněnské technice.

V první světové válce (1915–1918) narukoval jako voják. Po návratu byl jednatelem Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně (1919) a asistentem technického kreslení na VUT v Brně (1920). Patřil k zakládajícím členům skupiny Devětsil (1920). Jeho poslední prací v Praze byla scéna pro hru R.U.R. Karla Čapka.

Roku 1920 odešel do Francie, kde pracoval nejprve jako kreslič vitráží ve sklárnách Mauméjean, v Hendaye, v Baskicku. Od roku 1921 žil v Paříži, kde bydlel u Luise-Denise Germainové. Ta byla významnou knihvazačkou a umělkyní v oboru výrobků z kůže; za svou tvorbu získala Řád čestné legie. Šíma se oženil s její dcerou Nadine. Roku 1926 získal francouzské občanství a zbytek života strávil v nové vlasti. Zde se pro něj stalo rozhodujícím setkání s některými francouzskými básníky. Prvním z nich byl Pierre Jean Jouve, který Šímu požádal o ilustrace pro svou knihu Ztracený ráj. Roku 1927 byl zakládajícím členem pařížské skupiny Le Grand Jeu (Vysoká hra), spolu s mladými francouzskými básníky kterými byli např. René Daumal, Roger Gilbert-Lecomte a Roger Vailland. Obdivoval dílo Augusta Perreta. 

Vzhledem k téměř 50letému pobytu v Paříži je někdy považován za malíře francouzského. Šíma měl blízko k surrealismu, zaměřoval se však více na symbolický rozměr obrazu, v pozdním období dospěl k světelným abstraktním malbám, někdy srovnávaným s obrazy Marka Rothka.