- Úvod
- Autorský jmenný rejstřík
- Hoffmeister Adolf (1902–1973)
Adolf Hoffmeister – grafické listy, grafika, prodej
Český spisovatel, publicista, dramatik, malíř, kreslíř, scénograf, karikaturista, překladatel, diplomat, právník, vysokoškolský profesor a cestovatel
Adolf Hoffmeister (15. srpna 1902 Praha – 24. července 1973 Říčky) patří k předním osobnostem druhé generace předválečné české avantgardy, která měla možnost poznat západní moderní umění ještě před vypuknutím první světové války a své výtvarné a literární pokusy zveřejnila již během studia na gymnáziu. Na "reálném gymnáziu v Křemencově ulici" se učil kreslit podle modelu u Camilla Stuchlíka a na hodinách kreslení, které vedl Ladislav Šíma. První kresby a linoryty, vycházející z českého kuboexpresionismu, vytvořil v letech 1917–1919 (Zátiší u okna, linoryt, 1917). Snaha o vyjádření skutečnosti jednoduchým syntetickým znakem ho v následující sérii pastelů dovedla až na hranici abstrakce (Krajina u jezera, 1918). Od roku 1920 se pro něj stala důležitá sociální témata, která si vyžádala dramatičtější expresionistické výrazové prostředky (Válka, 1920).
Postupně absorboval vlivy Kubišty, Morandiho, Rousseaua a syntetického kubismu a integroval je do vlastního stylu poetického naivismu, který byl více intelektuální konstrukcí nebo zvláštní primitivistickou formou dada. Devětsil se vědomě přikláněl k tvůrcům mimo proudy dobového modernismu, jako byl Henri Rousseau nebo Jan Zrzavý, přičemž poválečný primitivizující idiom měl přinést obrodu původního citu, zničeného civilizací. Rousseau přitahoval Hoffmeistera po celý život a nepřestával se k němu vracet (Kolumbova loď, 1921–1922, Most, 1922). Vize Rousseauova Ráje se prolínala s představou beztřídní společnosti, prosazovanou komunistickou stranou.
V roce 1920 se stal spoluzakladatelem Svazu moderní kultury – Devětsil, byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, členem kulturněpolitických organizací (Levá fronta, Společnost pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem, Klub českých a německých divadelních pracovníků). Po emigraci do Francie byl ve spojení s odbojovými organizacemi a založil i centrum čs. exilových kulturních pracovníků.
V letech 1965–1967 byl předsedou Svazu československých výtvarných umělců
a předsedou Československého PEN klubu.