Václav Hejna – grafické listy, grafika, kresby, prodej

Český malíř, grafik, designér

Václav Hejna (24. září 1914, Praha – 2. srpna 1985, Praha) po absolvování reálky v roce 1934 nastoupil ke studiu na Vysoké škole architektury na ČVUT v Praze, kde setrval až do roku 1939. Jako student působil v ateliéru profesorů Oldřicha J. Blažíčka a Karla Pokorného. Na uměleckou scénu vstoupil již jako student vysoké školy, kdy se v roce 1937 a 1939 zúčastnil kolektivních výstav v pražském salónu D 34. V roce 1939 se rovněž stal jedním z vůdčích představitelů nově vznikající skupiny mladých, talentovaných autorů s názvem Sedm v říjnu, jejíž název vznikl podle počtu zákládajících členů, kterými byli Josef Liesler, Zdenek Seydl, Arnošt Paderlík, Jan Rafael Michálek, Jan Lukas, Václav Plátek a Václav Hejna, a podle měsíce, ve kterém se uskutečnila jejich první výstava. Ta se konala v pražském Topičově salónu. 

Václav Hejna byl považován za jednoho z nejprogresivnějších autorů, kteří výrazně přispěli k rozvoji české figurativní tvorby. Z obsahu některých z raných Hejnových děl byla také citelná melancholie doby vyjádřena gesty např. rukama podepřené hlavy, stavy rezignovanosti, smutku a symbolika k různým biblickým příběhům. Hejnovy hrubě stylizované kompozice konce třicátých let předznamenaly budoucí vývoj umění a položily základy pro poválečnou informelní tvorbu. 

V roce 1940 se stal řádným členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V následujících letech až do konce války se Hejnovo výtvarné a tvůrčí odhodlání vytrácelo. Až po roce 1945, kdy dokončil Hejna svá studia přerušena válkou, byl přijat za člena Sdružení českých umělců grafiků Hollar a v rámci získání zahraničních zkušeností a za pomocí obdrženého stipendia mu bylo umožněno odcestovat v roce 1946 do Francie, kde strávil následující dva roky. 

Seznámil se s mnoha důležitým představiteli pařížské kultury a stal se také členem skupiny Surindépendents, na jejichž výstavy pravidelně přispíval svými obrazy i v následujících letech. Po Vítězném únoru v roce 1948, kdy byl nucen k návratu zpět do Československa, následovala doba částečného útlumu a zapomnění. Zpět k umění a výstavní činnosti se vrátil až v roce 1959 výstavou v pražské Špálově galerii. Počátkem šedesátých let byla však jeho práce na několik let absurdně přerušena, když byl uvězněn za „neoprávněné podnikání“. Jeho tvorba bylo totiž podle slov představitelů tehdejšího režimu příliš provokativní. 

Po propuštění v roce 1963 pokračoval v tvorbě, v níž došlo k pozorovatelnému vývoji. Svůj výrazový potenciál obohatil o tvorbu nefigurativního charakteru, na kterou poté navázal tvorbou prostorových asambláží a objektů. Mohl tak bez zábran využít i svých nabytých zkušeností ze zahraničního pobytu. V následujících letech politického uvolnění se plně zaměřil na tvorbu originálních asambláží, ve kterých využíval rozmanitých materiálových zdrojů. Kromě asambláží se nadále věnoval i malbě, ve které opět využíval motivy lidí, věcí, městských ulic a zákoutí. V roce 1969 se znovu podíval do Paříže, když se zúčastnil výstavy v Galerii Raymond Creuze. Václav Hejna byl ve své době považován za jednoho z nejgeniálnějších malířů, který se řadil do generace umělců vstupující na scénu výtvarného umění třicátých let minulého století.