Emil Orlik – pražský malíř a grafik | Prodej grafiky

Emil Orlik (21. července 1870, Praha – 28. září 1932, Berlín) studoval umění na soukromé umělecké škole Heinricha Knirra, kde jedním z jeho spolužáků byl Paul Klee. Od roku 1891 pokračoval na mnichovské akademii u Wilhelma Lindenschmita, který brzy rozpoznal jeho talent. Později se naučil rytinu od Johanna Leonharda Raaba. V roce 1893 Orlik impulzivně opustil akademii, protože se cítil omezen konzervativním akademickým přístupem. 

Do roku 1899 žil ve Vídni a předvedl díla na třetí výstavě Vídeňské secese. V roce 1900 podnikl Orlik svou první cestu na Dálný východ, významnou „Reise nach Japan“. Zde se učil technice japonského dřevořezu. Absorboval mnoho znalostí od umělců, řezbářů a tiskařů, se kterými pracoval. Jakmile Orlik dorazil domů v listopadu 1901, musel se v prosinci připravit na důležitou výstavu svých prací v prestižní berlínské galerii Cassirer. Na XIII. výstavě Vídeňské secese předvedl 16 děl, včetně artefaktů dovezených z Japonska, vedle děl Maxe Klingera. Jméno Emil Orlik se začlenilo v indexu berlínské secese spolu s jmény Gustav Klimt, Monet a Camille Pissarro. 

Na konci roku 1904 byl Emil Orlik jmenován vedoucím katedry grafiky a knižní ilustrace na Akademii múzických umění v Berlíně, učitelské místo si udržel až do svého odchodu do důchodu v roce 1930. Emil Orlik v Berlíně začal pracovat na svých kostýmních a scénických návrzích pro Deutsches Theater pod vedením Maxe Reinhardta. Mnoho článků o něm a jeho díle vyšlo v různých publikacích, např. v londýnském „The Studio“. V této době se Orlik setkal a spřátelil se se skupinou berlínské secese vedenou Maxem Liebermannem, který se právě vrátil z Paříže.

V příštích několika letech byl Orlik neúnavný při pořádání výstav na mnoha místech a při práci v divadelním designu. V roce 1912 podnikl další důležitou cestu do zahraničí, navštívil severní Afriku, Cejlon, Čínu, Koreu a Japonsko a vrátil se přes Sibiř. V Egyptě provedl vynikající sérii leptů, které byly později publikovány v portfoliu Aus Aegypten. Po návratu do Německa pokračoval ve vedení berlínské secese až do roku 1913, kdy spolu s Liebermannem rezignovali. 

Knižní design se stal důležitou součástí Orlikova díla, stejně jako Ex libris pro doslova stovky přátel a sběratelů knih. Celkově Orlik navrhl 136 Ex libris. Orlik byl také vyzván, aby navrhoval barevné plakáty k výstavám, divadelním produkcím a dokonce i ke komerčním produktům. Produkoval stovky plakátů, z nichž většina je dnes velmi vyhledávaná a vzácná. Po válce vystavoval na mnoha místech po celé Evropě. Začal se také zajímat o fotografii a experimentoval s využitím světla. Jeho první eseje o fotografii vznikly kolem roku 1917, ale v polovině dvacátých let vytvořil brilantní fotografické portréty Marlene Dietrichové, Alberta Einsteina a mnoha dalších.

V prosinci 1923 uskutečnil Orlik dvouměsíční pobyt v USA. Zde měl výstavu v New Yorku. Po svém návratu do Evropy pokračoval v intenzivní práci a jeho sláva nabírala na síle. Stal se jedním z nejznámějších umělců té doby. Během mnoha návštěv v Paříži získal skvělou sbírku děl svého přítele Henri Matisse a mnoha dalších významných umělců, včetně Paula Cézanne. Hugo Orlik a jeho rodina zahynuli během války z rukou nacistů.