1. Úvod
2. Autorský jmenný rejstřík
3. Nauman Arno (1887–1959)

Arno Nauman (12. července 1887, Hořiněves – 5. ledna 1959, Praha) studoval v letech 1907−1909 na AVU v Praze u profesorů Roubalíka, Bukovace a Ženíška, a poté v letech 1910–1911 grafickou speciálku u Maxe Švabinského. V roce 1926 strávil studijní rok v Paříži. V roce 1932 získal Schmidtovu cenu České akademie věd. V roce 1942 vystavoval v Hollaru. Významný představitel českého výtvarného umění, který vystavoval po celém světě. Arno Nauman byl členem SVU Mánes a SČUG Hollar.

Ve výtvarném díle Arno Naumana převažuje krajina, šumavské motivy, portréty a umělecké akty. Z grafických technik mu nejlépe vyhovovaly: dřevoryt, suchá jehla, lept a litografie. Pravděpodobně poslední soubornou výstavu grafické tvorby Arno Naumana uspořádala Středočeská galerie v Malé výstavní síni v Husově ulici 21 v Praze v roce 1989. Dagmar Jelínková v katalogu k této výstavě mimo jiné píše: „Arno Nauman se vyhýbal ostrému sociálnímu vidění i formálním výbojům nových směrů, které se objevily v první polovině 20. století. Jeho hlavním cílem bylo vyvolat a citově zachytit harmonii slunného dne, prostupování světla korunami stromů. Světlo je pro Naumana důležitým výrazovým prostředkem. Snaží se o bezprostřednost a svěžest projevu, která ve své vizuální podstatě vychází z impresionismu.“