Zdeněk Sýkora – český malíř a grafik | Prodej grafiky

Zdeněk Sýkora (3. února 1920, Louny – 12. července 2011, Louny) studoval výtvarnou výchovu a deskriptivní geometrii na Univerzitě Karlově v Praze, kde začal roku 1947 vyučovat a v roce 1966 se stal docentem malby. Vedle pedagogické činnosti se zabýval volnou tvorbou – maloval obrazy, vytvářel plastiky, je autorem desítek grafik a realizací v architektuře. Byl členem tvůrčí skupiny Křižovatka, jež byla založena v roce 1963 v Praze. Roku 1991 byl jmenován čestným občanem města Loun. V roce 2003 mu francouzský ministr kultury udělil titul rytíře Řádu umění a literatury. Roku 2005 obdržel rakouskou cenu Herberta Boeckla za celoživotní dílo.

Začínal jako krajinář. V roce 1952 měl v Praze v Alšově síni první samostatnou výstavu, na níž představil okolo 40 obrazů krajin. V průběhu 50. let jeho malba prošla fauvistickou fází, posléze se zjednodušila, a zcela opustila budování iluzivního prostoru. V roce 1960 se jeho tvorba začala přiklánět k abstrakci, cestou ke geometrickým, plošným obrazům, tzv. hard-edge. 

Do své další tvorby již v roce 1964 zapojil počítač. Zdeněk Sýkora patří ke světovým průkopníkům využití počítače při přípravě výtvarného díla. V této době spolupracoval s matematikem Jaroslavem Blažkem, který měl možnost na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy používat jeden z prvních počítačů v republice – LGP 30. Celý postup součinnosti výtvarníka a computeru byl autorem podrobně popsán a uložen v benátském archivu roku 1967, otištěn také v časopise Kunst v roce 1969 a v časopise Leonardo v roce 1970. Obrazy zpravidla maloval klasickou metodou – olejem na plátno, často měly monumentální rozměry. Následující díla ze série Linie patří ke stěžejním částem jeho tvorby, věnoval se jim od 70. let minulého století do konce života. Linie dominuje také náhrobku na lounském hřbitově, kde je pochován.

Jeho tvorba zůstává po téměř půl století stále živá. Myšlenky v jeho přístupu k tvorbě se aktualizují v jiných, nových souvislostech. Zdeněk Sýkora je také autorem monumentálních realizací v architektuře, například mozaikového obkladu větracích komínů Letenského tunelu v Praze (dokončeno 1969).