1. Úvod
2. Autorský jmenný rejstřík
3. Müller Johann Christoph (1673–1721)

Vojenský inženýr, matematik, astronom, kartograf a topograf

Johann Christoph Müller (15. března 1673, Wöhrd – 21. června 1721, Vídeň) se narodil na předměstí Norimberku. Po studiích u tamního astronoma, mechanika a mědirytce Georga Christopha Eimmarta ml. (1638–1705) ho ve Vídni od roku 1696 zaměstnal Luigi Fernando di Marsigli (1658–1730), italský generál a učenec angažovaný v rakouských službách. Müllerovy odborné aktivity provázel zájem státu o kartografické podchycení strategických komunikací země (např. soukromých mýt). Po zmapování Uher, završeném roku 1709, postoupil Müller v letech 1708–1712 k vyměřování Moravy. Takzvaná „Stavovská“ Tabula generalis marchionatus Moraviae in sex circulos divisae (Nürnberg 1716) se skládala ze 4 listů rytých brněnským mědirytcem Janem Kryštofem Laidigem st.

Na vyměřování Čech pracoval Müller v letech 1712–1717 pod velkým časovým tlakem vlády. Poslední léta života věnoval korekturám. V dubnu 1720 pražské místodržitelství odevzdalo rytci Michaelu Kaufferovi dvě kresebné verze Müllerových Čech. Nejdříve vyšla jednolistová přehledná mapa (takzvaná „Malá“ 464 x 546 mm) s názvem Regni Bohemiae in duodecim circulos divisae cum comitatu Glacensi et districtu Egerano conspectus generalis (Augsburg 1720). Zda v ní Kauffer provedl také nesignovanou alegorickou výzdobu, např. vpravo nahoře vedutu Prahy od jihozápadu, nevíme.

Podrobnější Müllerova verze zvaná „Velká“ (25 listů à ca 482 x 550) vznikala v Kaufferově dílně pochopitelně pomaleji. Nese název Mappa geographica Regni Bohemiae in duodecim circulos divisae cum comitatu Glacensi et districtu Egerano (Augsburg 1720, správně 1722/23?). Alegorická parerga dle nákresů Václava Vavřince Reinera rytecky provedl Johann Daniel Herz st. Tato mapa, zpracovaná na ploše více než šesti čtverečních metrů, představovala největší a nejpodrobnější kartografickou jednotku své doby. Poněvadž poprvé zachycovala nové správní rozdělení země z roku 1714, stala se až do 1751, kdy proběhla další reorganizace, východiskem pro kartografické podchycení samostatných krajů (tiskem poprvé 1760 péčí Bernardina Erbera). Ve srovnání s méně akcentovanou horopisnou a vodopisnou náplní položil Müller zvláštní důraz na silniční síť, která měla sloužit jako vodítko při přesunech vojenských jednotek. Z těchto důvodů byla mapa vojenským tajemstvím. Režim utajení byl zrušen roku 1725, ale její prodej podléhal až do počátku 19. století zvláštní evidenci.

Po čase se rozměrná Müllerova mapa Čech dočkala zmenšeného vydání, které bývá nazýváno „Střední“ (25 listů à ca 285 x 337). Redukci pod názvem Mappa chorographica novissima et completissima totius Regni Bohemiae in duodecim circulos divisae cum comitatu Glacensi et districtu Egrano … redacta et … exhibita â Joh. Christoph. Müller … A. C. M.DCC.XX. hanc in formam reducta à Ioh. Wolfg. Wieland, … 1726 (Augsburg 1726) provedl kartograf Johann Wolfgang Wieland. Ryteckým zpracováním byl opět pověřen Kauffer a původní Reinerova parerga poněkud těžkopádně reprodukoval Hieronymus Sperling.

Není běžně známo, že Wielandova „Střední“ mapa se dočkala dalšího přepracování, které lze z neznalosti lehce zaměnit s otiskem 1726, a to tím spíše, že listy obou verzí jsou v kompletech často promíchány. Popudem k revizy mapy bylo nové uspořádání českých krajů, které vstoupilo v platnost během panování Marie Terezie roku 1751. Poněvadž nová vydavatelská verze mapy z doby krátce po tomto datu vznikla otiskem původních, jen místy aktualizovaných desek, označujeme ji jako vydání variantní. Nese opět název Mappa chorographica novissima et completissima totius Regni Bohemiae in duodecim circulos divisae cum comitatu Glacensi et districtu Egrano … redacta et … exhibita â Joh. Christoph. Müller … A. C. M.DCC.XX. hanc in formam reducta à Ioh. Wolfg. Wieland, … 1726 (Augsburg 1726, správně Augsburg? po 1751). Snad nejvíce patrným distinktivním rysem mladší varianty je čtvercová síť, která na deskách z roku 1726 ještě chybí. Sítí byla dodatečně pokryta většina listů vydavatelské varianty (č. 1, 6, 7, 9-19, 22, 23). Tři krajní listy (č. 1, 6 a 11) mají navíc postranní písmenné indexy A-L. Další, zběžným pohledem však takřka nepostřehnutelné jsou změny kartografické náplně. Předně byla aktualizována latinská pojmenování čtyř největších českých krajů. Zatímco mapa 1726 zavádí tehdy platný název Plzeňský kraj, verze po 1751 užívá nově Plzeňský a Klatovský kraj (další změny: Žatecký kraj je rozdělen na Žatecký a Loketský, Hradecký na Hradecký a Bydžovský a Bechyňský na Táborský a Budějovický). Dílčí odchylky lze objevit také v rytecky nápadnějším zachycení některých řek anebo komunikací. Největší odchylku vykazuje ovšem levá horní sekce (č. 1), jejíž tisková forma jako jediná z celé mapy vznikla nově. Spodní okraj draperie pod vyobrazením Hradčan byl přitom zmenšen a zjednodušen a signatury kreslíře Reinera a rytce Sperlinga odpadly.

Již v průběhu 30. let 18. století, kdy desetileté privilegium Karla VI. z července 1712 na ochranu Müllerových map vypršelo, počaly být pořizovány desítky různojazyčných kopií a adaptací pro Covense-Mortiera či pro Homannovo, Lotterovo, Reillyho nebo Seutterovo nakladatelství. Kupříkladu u Homanna vyšel devítilistový atlas, jehož název Tabula generalis marchionatus Moraviae in sex circulos divisae (Nürnberg před 1730?) byl totožný s vydáním Laidigovy rytiny z roku 1716. Atlas obsahoval osm samostatných map moravských krajů a jednu mapu generální. Homanovi dědicové vydali Doppelmayerův patnáctilistový Atlas Regni Bohemiae (Nürnberg 1776). Ten se skládal z generální mapy Čech, mapy pražského okolí, Chebska a dvanácti tehdejších krajů rytých dle Müllerovy verze 1720. Je to vůbec první atlas tematicky zaměřený jen na České země. Několik adaptací Müllerových map, totiž devět listů s šestnácti českými a tři listy s šesti moravskými kraji, obsahoval také druhý díl Reillyho atlasu Schauplatz der fünf Theile der Welt (Wien 1789–1806).

Lit.: BERÁNEK, K.: Tiskařská privilegia České dvorské kanceláře v Státním ústředním archivu v Praze. Strahovská knihovna, sborník Památníku národního písemnictví 12-13. Praha 1977–1978, s. 69-104; BÖHM, J.: Müllerova mapa Moravy. Kartografický přehled 2, 1947, s. 70-76; DÖRFLINGER, J.: Die Österreichische Kartographie im 18. und zu Beginn des 19. Jahrhunderts unter besonderer Berücksichtigung der Privatkartographie zwischen 1780 und 1820. Bd. 1-2. Wien 1984–1988; FIALA, Fr.: Jan Kryštof Müller, inženýr-kartograf a jeho práce při vydávání první správné mapy Čech z r. 1720. Praha 1922; HONL, I.: Zač byla prodávána slavná Müllerova mapa Čech? Ročenka československých knihtiskařů 20, 1937, s. 118-124; HŮRSKÝ, J.: Dvojí podoba menší Müllerovy mapy Čech. Kartografický přehled 10, 1956, s. 88-89; KUCHAŘ, K.: Early maps of Bohemia, Moravia and Silesia. Praha 1961; KUCHAŘ, K.: Naše mapy odedávna do dneška. Praha 1958; KUPČÍK, I.: Nález rukopisné předlohy tisku Müllerovy mapy Čech, pohřešovaného rukopisu mapy Moravy a tiskové desky okolí Chebu. In: Sborník České geografické společnosti 100. Praha 1995, s. 25-34; PODLOUCKÝ, J.: Müllerova mapa Moravy a její deriváty. Brno 1937; RÖK, B.: Böhmen und Mähren. Ansichten, Stadtpläne und Landkarten aus der Graphischen Sammlung des Germanischen Nationalmuseums Nürnberg. Nürnberg 1995; ROUBÍK, Fr.: Soupis map českých zemí. Sv. 1-2. Praha 1951-1955; SEMOTANOVÁ, E.: „Tematické“ legendy tištěných map českých zemí ve století Jana Kryštofa Müllera. Historická geografie 31, 2001, s. 241-275; ŠVAMBERA, V.-ŠALOMON, B. (edd.): Monumenta cartographica Bohemiae. Vol. 1-6. Praha 1932–1938; VLNAS, V. (ed.): Sláva barokní Čechie. Praha 2001.

Lex.: THIEME-BECKER 25. 235 = THIEME, U. – BECKER, F.: Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart. Bd. 1-37. Leipzig 1907–1950 (repr. München-Leipzig 1992).; TOMAN 2. 167 = TOMAN, P.: Nový slovník československých výtvarných umělců. Sv. 1-2. Praha 1947-1950 (repr. Ostrava 1993).; TOOLEY 3. 294. = TOOLEY, R. V.: Tooley’s dictionary of mapmakers. Revised eidition, ed. J. French. Vol. 1-4. Tring 1999-2004.

Autor hesla: Petr Voit.
Zdroj: Petr Voit, Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, Praha 2006.

Publikováno s laskavým svolením autora textu.