1. Úvod
2. Autorský jmenný rejstřík
3. Liebermann Max (1847–1935)

Německý malíř a grafik

Max Liebermann (20. července 1847 Berlín – 8. února 1935 Berlín) nejprve studoval právo a filozofii, později se věnoval studiu malířství a kresby ve Výmaru (1868). Zde inspirován Mihály Munkácsym nalezl zálibu v naturalismu a realismu. V roce 1873 odjel do Paříže a později do Barbizonu, kde se seznámil mmj s Corotem, Milletem a Édouardem Manetem. V letech 1874–1914 pravidelně pobýval v letním bytě v Holandsku, kde vznikla řada děl o prostém venkovském životě. Ačkoliv se přestěhoval a nějaký čas pracoval v Mnichově (1878), nakonec se vrátil do Berlína (1884), kde žil a tvořil do konce svého života.

Liebermann maloval scény ze života lidí na venkově, ze svého života a své práce. Později se stal představitelem německého impresionismu. Využil svého zděděného majetku k vytvoření působivé sbírky prací francouzských impresionistů. Hlavním tématem pozdějších prací je život buržoazie a motivy z jeho zahrady poblíž jezera Wannsee. V Berlíně se stal známým hlavně jako portrétista, jeho práce jsou duchem podobné pracím Edouarda Maneta.

V roce 1897 byl jmenován profesorem Královské akademie v Berlíně. Mezi lety 1899–1911 se stal vůdčí osobností (spolu s Walterem Leistikowem) svého času hlavní avantgardní umělecké skupiny Berliner Secession. Od roku 1920 byl prezidentem Pruské umělecké akademie a od roku 1932 čestným prezidentem této akademie.