Karel Štika – český malíř a grafik | Prodej grafiky

Karel Štika (27. leden 1898, Praha – 23. října 1975, tamtéž) studoval na AVU v Praze u profesora Maxe Švabinského. Více než třicet let pak působil jako učitel na různých středních školách. Jeho nejčastěji užívanými grafickými technikami byly dřevoryt, suchá jehla a lavírování. Jako grafik vytvořil řadu ilustrací k české i zahraniční poezii (mj. díla Jana Nerudy, J. A. Komenského, K. H. Máchy nebo Karla Hlaváčka), věnoval se též tvorbě ex libris, poštovních známek a grafickému doprovodu bibliofilských tisků. Zemřel v Praze.

Zpočátku se v jeho tvorbě objevují sociální motivy střídané s poetickými obrazy předměstských zákoutí. Nejčastějším motivem jeho grafik je nicméně krajina. Vrcholem jeho poválečné krajinářské tvorby je cyklus patnácti suchých jehel Krajem kamenitým (1949), jímž vzdal hold drsné a malebné scenérii Petrovicka a Sedlčanska. Krajina je zde podána realisticky, ale zároveň poeticky, její půvab je zdůrazněn pocitem melancholie až opuštěnosti. Často je znázorněna polní či úvozová cesta, na některých listech je krajina doplněna postavou, což pocit osamělosti paradoxně ještě prohlubuje. 

Sedlčansku jsou věnovány rovněž cykly Janovec a žula (1951) a Povltaví, zpracovaný v rámci tzv. Vltavské akce, vyhlášené počátkem 50. let Svazem československých výtvarných umělců jako úkolová akce ztvárnit břehy Vltavy ještě před zatopením těchto míst budoucími přehradními jezery. Do Petrovic za Štikou později zajížděl i básník Ladislav Stehlík. Jejich společným dílem a společnou oslavou krajiny je bibliofilský tisk Obděnická pouť. Karel Štika byl v letech 1953–1955 předsedou SČUG Hollar. Jeho grafické listy a kresby jsou zastoupeny ve sbírkách Národní galerie v Praze, v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, v Městském muzeu v Nové Pace i jinde, především v soukromých sbírkách.