1. Úvod
2. Autorský jmenný rejstřík
3. Dědina Jan (1870–1955)

Jan Dědina (1. září 1870, Straky u Nymburka – 14. ledna 1955, Tatobity u Semil) studoval malbu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl žákem Františka Ženíška, dále pokračoval na AVU v malířském ateliéru Maxmiliána Pirnera a v sochařském ateliéru u Josefa Václava Myslbeka. Po ukončení studií musel roku 1893 narukovat do rakouské armády. Z Lince byl převelen do Tridentu, odkud v roce 1895 dezertoval přes Itálii do Francie. 

Několik let žil a tvořil v Paříži, kde se pravidelně účastnil výstav v Salonu a jeho díla byla kupována do státních francouzských sbírek. Účastnil se pařížských Salonů, roku 1903 a 1910. Osvojil si pařížský styl lehce malovaných nebo načrtnutých portrétů a figurálních studií, motivů různých žánrů od podobizen přes velkoměstský život až po exotiku. Mimo jiné ilustroval pařížský módní časopis Monde illustré a kreslil plakáty. Za tyto zakázky vděčil Luďku Maroldovi, stýkal se také s Alfonsem Muchou a přes ně se sochaři Augustem Rodinem a Emilem Antoinem Bourdellem, jemuž pomohl zorganizovat pražskou výstavu v roce 1909. Uhlazená malířská tvorba z období 1897–1910 je v posledních letech v aukcích velmi ceněna.

Po návratu do vlasti v roce 1908 se usadil v Praze. Dědinovo pojetí ilustrací a žánrových výjevů bylo blízké Luďku Maroldovi. Jan Dědina se stal členem Jednoty výtvarných umělců, zapojil se do národně obrozenecké tematiky akademické malby. 

Po razii gestapa v pražském bytě Dědinových a po smrti manželky Jeanne Anceaux v roce 1943 se malíř trvale usadil v Tatobitech v Českém ráji, kde měl dům s ateliérem a velkou zahradou, okolí se mu stalo inspirací pro mnohé jeho obrazy.