Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
0 ks
za 0 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Dobré vědět
01.06.2021
Výkup – grafické listy, grafika, kresby, malby. Výkup starých map. Praha.
Důležité: Pokud mi chcete nabídnout více grafických listů nebo obrazů do prodeje, je nutné se předem objednat telefonicky nebo emailem. Domluvíme si d... číst celé
01.06.2021
Výdej zakoupeného zboží
Pokud si při nákupu zadáte možnost: “Platba hotově při osobním převzetí v Antikvariátu“, zboží Vám rezervuji po dobu 14 dní od učinění objednávky, neb... číst celé
01.06.2021
Kvalita výtvarných prací
Všechny nabízené položky odpovídají popisu, určení autorů, datace a stavů, včetně věrohodných fotografií. Stavy jsou posuzované vzhledem k jejich stář... číst celé
Zobrazit další
  1. Úvod
  2. Autorský jmenný rejstřík
  3. Slavík Otakar (1931–2010)

Otakar Slavík – obrazy, malby, prodej

Český malíř

Otakar Slavík (18. prosince 1931, Pardubice – 3. listopadu 2010, Vídeň) studoval v letech 1948–1952 sochařství na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích. Po maturitě nebyl přijat na obor sochařství AVU v Praze a proto ZAčal studovat výtvarný obor na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě (prof. Eugen Nevan). Odtud přestoupil v roce 1953 na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy na nově otevřený obor profesury malby a kresby pro střední školy (prof. Karel Lidický, Martin Salcman). Po promoci v roce 1958 se Otakar Slavík rozhodl živit manuální prací, aby se obešel bez tehdy nevyhnutelných výtvarných kompromisů s režimem. Pět let pracoval jako kulisák v Národním divadle. Po výpovědi z divadla byl zaměstnán v panelárně, jako vykladač vagonů, stěhovák a v dalších fyzicky náročných profesích. Od dob studií se přátelsky stýkal především se Zdeňkem Sýkorou, s okruhem kolem Václava Bartovského a s Václavem Boštíkem, ale přes svůj živelný naturel zůstal jak soukromě, tak v tvorbě izolován.

Poprvé samostatně vystavoval roku 1964 v Malé galerii Parku kultury. Od výstavy v Mánesu roku 1966 se stal předmětem odborného zájmu v souvislosti s nastupující Novou figurací. V druhé polovině 60. let se prosadil jako malíř a kreslíř, roku 1967 získal vlastní ateliér a od roku 1968 se mohl věnovat pouze své malířské tvorbě. Byl zastoupen na četných výstavách v Čechách i v zahraničí. Slavíkova druhá výstava obrazů ve Špálově galerii (1970), spolu se sochami Karla Nepraše, vedla ke sblížení s umělci kolem Křižovnické školy. Novými a celoživotními přáteli se mu stali Eugen Brikcius, Ivan a Věra Jirousovi, Dana Němcová a filozof Ivan Dubský. Brzy po srpnové okupaci a novém utužení komunistického režimu ztratil Otakar Slavík možnost vystavovat a vrátil se k manuální práci. V roce 1971 nastoupil jako závozník pro nově zřízený normalizační Svaz českých výtvarných umělců. Volba tohoto zaměstnání nejen odpovídala Slavíkově charakterové pevnosti a nezávislosti, byla ve své absurditě i v souladu s poetikou Křižovnické školy.

Situace sedmdesátých let ho přivedla jako jednoho z prvních k podpisu Charty 77. V následujícím roce utrpěl těžký infarkt myokardu, který znamenal nemožnost živit se nadále manuální prací. Po podpisu Charty 77 byl vyloučen z Fondu výtvarných umělců a automaticky ztratil nárok na sociální zabezpečení, právo na ateliér i možnost nakupovat barvy v prodejně Fondu, která jako jediná v Praze obchodovala s profesionálními uměleckými potřebami. V roce 1980 emigroval se svou ženou do Rakouska, kde mu byl udělen politický azyl. Otakar Slavík se stal členem uměleckého spolku Künstlerhaus. Díky zaměstnání své ženy poprvé v životě neměl finanční starosti a mohl se věnovat malbě a své nově nalezené velké zálibě, návštěvě galerií a muzeí. Každoročně podnikal zahraniční cesty za uměním (Londýn, Benátky, Florencie, Paříž, Curych, Madrid, Toledo). V roce 1985 získal rakouské občanství. Kromě Vídně vystavoval ve Švýcarsku, Německu, USA a ve Francii. Roku 1988 se zúčastnil výstavy Expressiv ve Vídni, Washingtonu a New Yorku, kterou organizovala Meda Mládková.

V roce 1989 utrpěl další infarkt a musel podstoupit velmi složitou operaci srdce. Do Čech se vrátil velkou retrospektivní výstavou, kterou uspořádaly Národní a Středočeská galerie v prostorách Městské knihovny v roce 1991. Následovaly výstavy v Mánesu, Galerii Bayer & Bayer, Míčovně Pražského hradu, Galerii Via Art, Nové síni a v Kutné Hoře. Roku 1992 se stal členem Umělecké besedy. Slavík maloval ve Vídni i během pobytů v Praze. Jeho práci náhle přerušila až nečekaná smrt v listopadu 2010.

Ocenění:

  • 1987 Zlatá medaile Künstlerhaus Vídeň
  • 1992 Irene und Peter Ludwig Preis
  • 1996 Cena unie výtvarných umělců ČR, Intersalon České Budějovice
  • 2001 Goldene Lorbeer des Künstlerhauses, Wien

Co je nového

Klimo Alojz (1922–2000)
29.11.2022
Klimo Alojz (1922–2000)
Slovenský malíř Alojz Klimo je nyní v Antikvariátu zastoupen svými kresbami. Do výtvarného umění se zapsal v oblasti abstraktní, geometricko-konstrukt... číst celé
Jaroslav Šerých (1928–2014)
25.11.2022
Jaroslav Šerých (1928–2014)
Jeden z nejzdařilejších grafických listů Jaroslava Šerýcha – Babylonské věže, kombinovaná technika z roku 1971 je aktuálně v nabídce mého Antikvariátu... číst celé
Adolf Hoffmeister (1902–1973)
20.11.2022
Adolf Hoffmeister (1902–1973)
Původní nepublikovaná ilustrace (koláž) Adolfa Hoffmeistera ke knize Alenčina překvapení z roku 1971 ze sbírky Artura Umberta Samuela Schwarze... číst celé
Vlastislav Hofman (1884–1964)
17.11.2022
Vlastislav Hofman (1884–1964)
Vlastislav Hofman je v Antikvariátu zastoupen několika grafickými listy. Mezi nimi vyniká Madonna, původní tužkou signovaný linořez z roku 1919. Rámov... číst celé
© 2020 Antikvariát Markéta Lazarová
Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz