1. Úvod
2. Autorský jmenný rejstřík
3. Sklenář Zdeněk (1910–1986)

Zdeněk Sklenář (15. dubna 1910, Leština – 19. dubna 1986, Praha) začal studovat na gymnáziu v Zábřehu, po roce přestoupil pro neshody s učitelem kreslení na reálku v Šumperku, tu v roce 1929 úspěšně ukončil. Po maturitě studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Arnošta Hofbauera. Studium dokončil u prof. Zdeňka Kratochvíla roku 1939 s vyznamenáním.

Po ukončení studií si otevřel první ateliér v Ostrovní ulici, v té době žil z podpory svého otce. Jeho ilustrace k románu Bubu z Monparnassu nakladatel Antonín Dědourek nevydal. V roce 1940 přemístil svůj ateliér na Smetanovo nábřeží. Roku 1943 byl totálně nasazen. V roce 1944 zařadilo protektorátní ministerstvo vnitra Zdeňka Sklenáře, spolu s mnoha dalšími, na seznam českého tzv. zvrhlého umění (Entartete Art) ve skupině zvrhlí malíři – hlavní pracovní činnost.

Po druhé světové válce byl asistentem na UMPRUM, z této školy byl 1. února 1950 propuštěn spolu s Františkem Tichým, se kterým se zastal Emila Filly a jeho surrealistického smýšlení. Tříměsíční pobyt v Číně (1955, hlavní grafik putovní výstavy o československé kultuře) ovlivnil významně jeho další tvorbu. Na UMPRUM se vrátil v roce 1968, nejprve jako asistent, téhož roku zde byl jmenován profesorem. Poté, co zemřel Jiří Trnka a do důchdu odešel Karel Svolinský, stal se na této škole vedoucím jejich sloučených ateliérů – ateliér ilustrace a užité grafiky. Pedagogickou činnost ukončil osm let po svém návratu na školu.

V roce 1980, ovlivněn taoistickými mistry, přestal malovat a šest let se věnoval psaní pamětí. Za svého učitele pokory považoval čínského filozofa Lao-c’. Jako grafik byl ovlivněn Janem Zrzavým a Amedeo Modiglianim, později zejména surrealismem, na jeho tvorbu měla velký vliv jeho cesta do Číny v roce 1955 a seznámení s čínskou kaligrafií. Písmo se pak často objevuje v jeho grafikách. 

Inspirovalo jej též dílo Giuseppe Arcimbolda, se kterým se seznámil v letech 1957 a 1958 ve Vídni a k jehož znovuobjevení významně přispěl. Podle slov historika umění a umělcova přítele Josefa Sůvy tvořil jednotlivá díla dlouho, k některým se vracel i po letech, aby je dokončil. Jeho dílo je kvalitativně vyrovnané proto, že nikdy nepustil z ruky slabší obraz. Byl vynikající kreslíř a snad nejlépe z našich umělců uměl zacházet s barvou.

Když Václav Havel po zvolení presidentem republiky nechal upravit svou kancelář na Pražském hradě a v Lánech obrazy českých autorů, blízkých jeho cítění, bylo mezi nimi i dílo Zdeňka Sklenáře. Zdeněk Sklenář významně ovlivnil celou generaci svých žáků, k nimž patřili například Ladislav Kuklík, Karel Demel nebo Eva Hašková. Synovec Zdeněk Sklenář mladší vede uměleckou galerii.

V letech 1935–1938 byl členem Skupiny surrealistů v ČSR. Od roku 1943 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.

Ocenění

• 1967 – výroční cena nakladatelství Odeon za ilustrace ke Zpěvům staré Číny
• 1973 – Zasloužilý umělec