1. Úvod
2. Autorský jmenný rejstřík
3. Homannovi dědicové (1724–1852)

Homannovi dědicové (něm. Homännische Erben, lat. Homanniani haeredes).
Kartografické nakladatelství založené Johannem Baptistou Homannem v německém Norimberku mělo své trvání pod názvem Homannovi dědicové od Homannovy smrti v roce 1724 až do ukončení činnosti v roce 1852.

Johann Baptist Homann (1663–1724) se v roce 1698 definitivně usadil v Norimberku a v roce 1702 založil ve městě obchodní zastoupení a nakladatelství pro kartografii. Kromě toho, pro zajímavost, prodával nejrůznější vědecké přístroje. Obor, do něhož Homann vstoupil, měl na začátku 18. století věhlas a také velmi silnou konkurenci, zejména z Francie a Holandska. V roce 1729 mělo Homannovo nakladatelství vydáno více než 150 map. Úspěch Johanna Baptisty byl bohatě oceněn již za jeho života. V roce 1715 byl jmenován členem Pruské akademie věd a v roce 1716 byl císařem Svaté říše římské Karlem VI. jmenován říšským geografem.

Nakladatelství dále rostlo a prosperovalo až do Homannovi smrti v roce 1724, kdy jej zdědil jeho syn Johann Christian Homann (1703–1730). Johann Christian studoval medicínu a filozofii v Halle. V roce 1725 promoval jako doktor medicíny, poté se vydal na studijní cestu a do Norimberku se vrátil v roce 1729. V době jeho nepřítomnosti vedl nakladatelství Johann Georg Ebersberger (1695–1760) a později společně s Johannem Michaelem Franzem (1700–1761), univerzitním přítelem Homanna ml. Když Johann Christian v roce 1730 zemřel bez potomků, obchod převzali Ebersberger a Franz a dále vedli pod názvem Homannovi dědicové (něm. Homännische Erben, lat. Homanniani haeredes, franc. Heritiers d´Homann). Nakladatelství se dále dědilo po několik generací. V letech 1804 a 1813 však koupil obě poloviny podniku Georg Christoph Fembo (1781–1848) a Fembův syn podnik v roce 1852 ukončil. V roce 1876 pak byla celá sbírka knih, map, rytin a kreseb vydražena, čímž byl navždy rozmetán cenný pramen dějin německé kartografie.

Charakteristickým rysem nakladatelství byla od samého počátku Homannova aktivní součinnost s dalšími učenci a řemeslníky. Johann Baptist od počátku úzce spolupracoval s rytcem, obchodníkem s uměním a nakladatelem Christophem Weigelem starším (1665–1725). Nejvýznamnější Weigelovou publikací byl jeho Ständebuch, Kniha řemesel a cechů (1698). Weigel byl sám o sobě velmi úspěšný, ale na mapové produkci se podílel s Homannem.

Johann Baptist Homann také úzce spolupracoval se spisovatelem, učitelem a tvůrcem učebnic Johannem Hübnerem (1668–1731). Jeden z nejvýznamnějších vztahů však mělo nakladatelství s norimberským astronomem Johannem Gabrielem Doppelmayrem (1677–1750). Doppelmayr byl profesorem matematiky na Aegidianum, první moderní německé střední škole. Proslavily jej zajména dvě publikace: Historische Nachricht Von den Nürnbergischen Mathematicis und Künstlern (1730) a Atlas Novus Coelestis (1742). Doppelmayr dodával nebeské mapy pro Homannovy atlasy, ale jeho vlastní Atlas Novus Coelestis, který vydali Homannovi dědicové (Homännische Erben) a obsahoval třicet velkolepých barevných desek se stal předním nebeským atlasem v 18. století.

Doppelmayrovým nástupcem ve funkci profesora matematiky na Aegidianum byl Georg Moritz Lowitz (1722–1774), který se stal profesorem praktické matematiky na univerzitě v Göttingenu. Spolupracoval s Johannem Michaelem Franzem a produkoval několik astronomických publikací pro Homännische Erben. Franz byl kromě spoluředitele nakladatelství i aktivním geografem, který se roku 1755 stal profesorem v Göttingenu. Vydal také řadu vlastních knih s geografickou tématikou. Svůj podíl v nakladatelství prodal v roce 1759 svému mladšímu bratrovi Jacobu Heinrichovi Franzovi (1713–1769).

Bezpochyby nejvýznamnějším Homannovým spolupracovníkem byl kartograf a astronom Tobias Mayer (1723–1762), tvůrce podrobných map Měsíce. Tento pozoruhodný učenec ze svých pozorování odvodil, že Měsíc nemá atmosféru. Stejně jako Lowitz a Franz se i Mayer stal profesorem v Göttingenu, v jeho případě pro ekonomii a matematiku.

Každý z učenců, zde stručně načrtnutých, byl vůdčí postavou v intelektuální sféře Německa 18. století a všichni byli do určité míry rivaly na otevřeném poli znalostí. Spíše však měli tendenci spolupracovat, než aby mezi sebou soutěžili, a právě tím zvyšovali kvalitu svého individuálního odkazu.

Z produkce Homannových dědiců vynikají zvláště Atlas compendiarius … Homannianarum (1747) a Atlas geographicus (1759). Také noví správcové nakladatelství se nevyhýbali odkazu Johanna Christopha Müllera a se zájmem o českou a moravskou kartografii již od roku 1730 v Norimberku vydávali jeho mapy moravských krajů či zmenšenou mapu Moravy. Od roku 1733 pro ně Matthias Schubart revidoval Wielandovy mapy Slezska, např. Superioris et inferioris ducatus Silesiae in suos XVII minores principatus (Nürnberg ca 1736–1740?) anebo Principatus Silesiae (Nürnberg 1736–1738). Definitivní verzi obsahuje Atlas Silesiae, id est Ducatus Silesiae generaliter quatuor mappis … exhibitus (Nürnberg 1750). Johann Gabriel Doppelmayer vzdělal dle Müllerových Čech patnáctilistový Atlas Regni Bohemiae (Nürnberg 1776). Kromě celkové mapy Království obsahuje ještě pražské okolí, Chebsko a dvanáct tehdejších krajů. Je to vůbec první atlas tématicky zaměřený jen na České země.