Helena Emingerová – česká malířka, grafička, ilustrátorka | Grafika, prodej

Helena Emingerová, pseudonym A. Holanová (17. srpna 1858, Praha – 4. srpna 1943, Praha), studovala na doporučení Amálie Mánesové soukromě u Karla Javůrka a v c. k. všeobecné kreslířské škole v Praze u Emila Reyniera. Pokračovala studiem kresby u Wilhelma Dürra v roce 1890 a rok poté navštěvovala kursy Gustava Courtoise na Colarossiho akademii v Paříži. V technice leptu se zdokonalila u profesora M. Dasia v Mnichově. V roce 1891 podnikla studijní cestu do Itálie a často jezdila do Mnichova za polskou malířkou Olgou Boznańskou a do Paříže za Františkem Bílkem a Zdenkou Braunerovou.

Během studií kopírovala obrazy v drážďanské galerii (1882) a v mnichovské Pinakotéce (1884). Zabývala se figurální a portrétní tvorbou a patřila k zakladatelské generaci moderní české grafiky. Její oblíbenou technikou byl pastel a lept. Pod vlivem Františka Bílka vznikají i sochařské pokusy. Díky své sestře Kateřině, která se jako klavíristka a profesorka konzervatoře pohybovala v aristokratických rodinách, měla Helena možnost živit se jako malířka portrétů. Postupně působila v aristokratických rodinách nejenom v Čechách, ale prakticky po celé Evropě. Důležitou součástí jejího díla byla také sociální tematika. Poslední léta života strávila v Kostelci nad Černými lesy, kde vytvořila i několik kreseb a pláten s městskými motivy. 

Již v roce 1879 ve svých jednadvaceti letech debutovala na umělecké výstavě Krasoumné jednoty v Praze. Členkou Spolku výtvarných umělců Mánes byla v letech 1898–1905. Patřila k zakladatelské generaci Jednoty umělců výtvarných, se kterou vystavovala v letech 1898-1943. Dále patřila mezi významné členy Sdružení českých umělců grafiků Hollar a vystavovala s Kruhem výtvarných umělkyň.

Zastoupení ve sbírkách

• Národní galerie v Praze
• Národní muzeum v Praze
• Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře
• Oblastní galerie Liberec
• Galerie výtvarného umění v Hodoníně
• Památník národního písemnictví
• Lobkowiczké sbírky