Jaroslava Pešicová – česká malířka, grafička a ilustrátorka | Prodej malby

Jaroslava Pešicová (30. prosince 1935, Praha – 30. srpna 2015, Praha) vystudovala v letech 1950–1954 obor ilustrace u profesora Karla Müllera na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze. V roce 1960 absolvovala AVU, kde se pod vedením profesora Vladimíra Sychry věnovala oboru monumentální malby.

Od roku 1960 spolupracovala se sochařem a budoucím manželem Františkem Štorkem. Oba byli členy umělecké skupiny Etapa, která sdružovala mladé české umělce v 60. letech 20. století. Koncem 60. let se začala věnovat figurativní tvorbě a následně též grafice a tapisériím. 

Ještě předtím, než se Pešicová plně obrátila k práci s lidskou figurou, vytvořila v letech 1967–1968 sérii specificky pojatých krajinomaleb. Počátkem 70. let se Pešicová začala více koncentrovat na figurální kompozice, které se staly pro její tvorbu typické až do konce života. Pro ztvárnění složitě komponovaných, na první pohled nesnadno čitelných scén, čerpajících často z jejího dětství i někdejšího života, využívala několik charakteristických principů. Stalo se pro ni příznačné, že výsledné scény skládala pomocí koláže a montáže nesourodých, často fragmentárních prvků.

Z hlediska malířského projevu lze od osmdesátých let sledovat postupné projasňování palety. Často užívanou barvou je zářivá zlatá. Obrazy Pešicové se dostávají přesně na tu hranici, která autorku fascinovala: na pomezí kýče. 

Svá díla prezentovala na více než šedesáti samostatných výstavách v Česku i v ostatních zemích, nejčastěji v Belgii. V roce 1967 získala cenu nakladatelství Odeon na I. pražském salonu. V roce 2003 získala Evropskou cenu za uměleckou a kulturní činnost od Evropské unie umění. Od roku 1990 byla členkou SČUG Hollar.