Joža Uprka – prodej, grafika, grafické listy

Moravský malíř a grafik

Joža Uprka, psáno též Jóža Úprka, (26. října 1861 Kněždub – 12. ledna 1940 Hroznová Lhota) byl synem rolníka a malíře samouka Jana Uprky a jeho ženy Evy rozené Machálkové, jeho mladší bratr František se proslavil jako sochař. Do školy chodil ve Strážnici, středoškolské vzdělání získal v Olomouci, nejprve na německém učitelském ústavu a poté na olomouckém Slovanském gymnáziu. Ve studiích pokračoval od roku 1881 na pražské akademii u Františka Čermáka a od roku 1884 na mnichovské akademii. V Mnichově spoluzaložil spolek „Škréta“, jehož dalšími členy byli Alfons Mucha, František Ondrúšek, Antonín Slavíček, Pavel Socháň a Luděk Marold.

Po tříletém pobytu v Mnichově se nejdříve vrátil do Prahy a v roce 1888 přesídlil zpátky do rodného kraje, který ho inspiroval náměty a kde také vznikla stěžejní část jeho díla. Témata čerpal z každodenního života prostého lidu, práce, obyčejů a slavností, zachycoval podobu lidových krojů i krajinu Moravského Slovácka. Na přelomu let 1892–1893 díky stipendiu navštívil Paříž, kde studoval díla starých mistrů a seznámil se se současným uměleckým děním, zejména s impresionistickým stylem. Za organizační pomoci Alfonse Muchy se v roce 1894 se svým obrazem „Pouť u svatého Antonínka“ zúčastnil pařížského Salónu francouzských umělců a získal tam za něj ocenění Mention honorable a tím pro sebe i známost v zahraničí. 

Jeho patrně nejznámější obraz „Jízda králů“ vznikl v roce 1896, ale datován je rokem vystavení v Topičově salonu (souborná výstava 1897). Existuje ve dvojím provedení. Menší verze je finální barevnou studií a díky svému uvolněnému rukopisu bývá nazývána impresionistickou, velká je označována jako realistická.

Nedaleko rodného Kněždubu, v Hroznové Lhotě, koupil Uprka sklep s malým pozemkem, na které si r. 1898 postavil domek s ateliérem. Ten nechal roku 1904 přestavět podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče na patrovou vilu s dřevěnými prvky inspirovanými lidovou architekturou. Hostil zde osobnosti ze světa kultury, jako například Aloise a Viléma Mrštíkovy, Hanuše Schwaigra, Zdenku Braunerovou, Herberta Masaryka, Leoše Janáčka či Vítězslava Nováka. Malíře v Hroznové Lhotě navštívil roku 1902 i francouzský sochař Auguste Rodin.

Po narození svého prvního syna Jožky se Uprka 15. května 1899 oženil s jeho matkou, lidovou malířkou Anežkou Králíkovou ze Svatobořic. Z manželství vzešli také synové Jan (narozen 17. května 1900) a Petr (narozen 19. října 1903, zemřel den poté) a dcera Božena (narozena 18. června 1902).

Koncem svého impresionistického období (1899–1905) se Uprka věnoval i grafice, hlavně technice leptu. V letech 1924–1937 žil v Klobušicích u Ilavy na Slovensku ve vlastním zámečku s ateliérem a na slovenském venkově hledal novou inspiraci.Během svého života víceméně pravidelně zajížděl v zimních měsících do zemí kolem Středozemního moře a do Dubrovníku, kde studoval kroje i život prostých lidí. Zde v roce 1928 vzniklo několik barevných studií místního kroje.

Za svého života se Joža Uprka dočkal několika souborných výstav v Praze, Brně a Hodoníně. Na Výstavě Slovácka 1937 byly v rámci národopisné výstavy vystavovány jeho obrazy. Spoluzaložil Klub přátel umění v Brně a patřil k zakladatelům a stal se vůdčí osobností Sdružení výtvarných umělců moravských (S. V. U. M.) se sídlem v Hodoníně. Byl také vedoucí postavou spolku Moravsko-slovenská společnost, později Národopisná Morava. Roku 1925 byl zvolen předsedou Sdružení slovenských umělců v Bratislavě.

Joža Uprka zemřel 12. ledna 1940 v Hroznové Lhotě. Pochován byl vedle svého bratra Františka a svého někdejšího žáka Antoše Frolky na tzv. „Slováckém Slavíně“ v rodném Kněždubu.