1. Úvod
2. Autorský jmenný rejstřík
3. Karel Václav (1902–1969)

Český malíř a grafik

Václav Karel (21. října 1902 v Dobříči u Kralovic na Plzeňsku – 28. prosince 1969 v Praze) studoval na keramické škole v Bechyni (1919), na pražské UMPRUM (1919–27) u prof. Maška a F. Kysely, dále na AVU u profesorů Maxe Švabinského a T. F. Šimona (1927–29).

Jako grafik se zabýval zvláště technikou dřevorytu s uplatněním ve volných listech. Václav Karel celý život těžce snášel fyzický handicap po úraze v dětství, nerad se ukazoval na veřejnosti a stranil se jí. Vůbec prvně vystavoval v roce 1932 se Združením západočeských výtvarníků v Plzni. Samostatně vystavoval oleje, grafiky a kresby poprvé v roce 1933 v Hradci Králové. V letech 1933-35 vystavoval s Nezávislými v Topičově salónu. Pravidelně obesílal Zlínský salón. 0d roku 1939 byl členem Umělecké besedy a pravidelně se zúčastňoval jejích výstav, samostatně v Alšově síni UB v roce 1943.

Americké bombardování Prahy v únoru 1945 umělce těžce zasáhlo. Na rohu nábřeží a Resslovy ulice (kde nyní stojí Tančící dům) byl bombou zničen dům, ve kterém Karel bydlel a kde měl i ateliér. Celé dosavadní malířovo dílo bylo zničeno, s manželkou si zachránili pouze holé životy a Karel zvláště litoval nenahraditelné ztráty svých zápisníků a skicářů. Díky přátelství s fotografem Josefem Sudkem se alespoň zachovala fotodokumentace některých jeho obrazů a kreseb. Umělec byl ale přinucen začínat existenčně znovu. Proto v další své tvorbě upřednostnil ilustrační práci, nejprve pro časopisy (především dětský týdeník Mateřídouška). Ilustroval kalendáře, pohlednice, leporela, tabule pro školní výuku (např. Živá abeceda) i čítanky pro malé školáky. V padesátých a šedesátých letech vyšly s jeho ilustracemi české národní pohádky K. J. Erbena a B. Němcové, Máchův máj, básnické sbírky Jana Nerudy, říkadla a příhody ze světa dětí a přírody od J. V. Sládka, J. Kožíška atd.

V roce 1957 v Alšově síni Umělecké besedy Karel představil své obsáhlé ilustrační dílo. Neúprosné termíny ilustračních zakázek neposkytovaly dostatek času na volnou tvorbu. Na pražském salónu 1968 vzbudil pozornost jeho obraz Sysifos, zakoupený Klatovskou galerií. Proti „bratrské pomoci“ ze srpna 1968 protestoval obrazem Stromová znamení (ke dvěma kmenům, český a slovenský národ, se symboly Pražského jara přilétají z východu okupační armády – černí havrani).

V šedesátých letech se zúčastňoval kolektivních prezentací československého výtvarného umění v Německu, Anglii, Francii, Bulharsku, SSSR, NDR, Číně a Vietnamu. Samostatně se zúčastnil Bienále v italských Benátkách. Posmrtně byly uspořádány v Praze dvě souborné výstavy v galerii Čs. spisovatele (1971 a 1977).

Z osobního a uměleckého života ještě stojí za zmínku , že mezi Karlovy přátele patřili i malíři Zrzavý, Sedláček, Bartovský, spisovatel L. Stehlík, skladatelé Trojan a K. Slavický. V Karlově ateliéru U Akademie v Praze na Letné se často zastavovali k popovídání, ale i na partičku mariáše Václav Boštík a Jiří John.