Jean-François Millet – francouzský malíř a grafik | Grafika, prodej – The Gleaners / Sběračky klasů, původní lept, 1855–1856

Jean-François Millet (4. října 1814 – 20. ledna 1875) začal roku 1833 studovat na École des Beaux-Arts v Paříži u Paula Delaroche. V roce 1839 jeho studium skončilo a jeho první obraz „Komtesa z Valmontu“ byl z pařížského Salonu stažen. V Paříži se spřátelil s Constantem Troyonem, Narcissem Diazem, Charlesem Jacquesem, Théodorem Rousseauem (toto přátelství se stalo důležitým při formování barbizonské školy), Honorém Daumierem, kterým se nechal inspirovat v pojetí figurální malby, a s Alfredem Sensierem, který se stal Milletovým mecenášem a posléze i životopiscem.

V roce 1849 vystavoval na Salonu v Paříži „Pastýřku sedící na kraji lesa,“ což byla malá olejomalba, u které je patrný odklon umělce od idealizované skutečnosti k realističtějšímu a osobitějšímu podání. V červnu se přestěhoval s rodinou do Barbizonu. Zde zamýšlel strávit pouze několik týdnů, nicméně se mu na venkově v sousedství přítele Rousseaua zalíbilo a zůstal zde do konce života a zde také dosáhl vrcholu svého díla, i když se až do poloviny 60. let se stále potýkal s existenčními problémy.

V druhé polovině 50. let vytvořil dvě svá nejznámější díla vycházející z každodenní barbizonské reality: Sběračky klasů, obraz zachycující tři chudé ženy paběrkující zbylé obilné klasy po sklizni s velmi působivým teplým zlatým světlem. Obrazu se na výročním Salonu dostalo až nepřátelského přijetí. Stejného roku dokončil i Anděla Páně, v češtině také známi jako Klekání nebo Angelus, který zobrazuje muže a ženu po práci se modlící na poli při západu Slunce.

Přestože se Milletovi dostávalo kritických hodnocení na Salonech, začala jeho sláva a reputace v 60. letech nezadržitelně vzrůstat. Na Světové výstavě pořádané v Paříži v roce 1867 byly vystavovány nejznámější Milletovy obrazy včetně Sběraček klasů, Anděla Páně a Sazečů brambor. Následujícího roku byl jmenován rytířem Řádu čestné legie. Milletovo dílo bylo důležitým inspiračním zdrojem pro impresionisty. Zejména pro Vincenta van Gogha, především pro jeho rané období, Vincent často citoval Milletovo dílo v dopisech bratru Theovi. Pozdní Milletovy krajiny sloužily za inspiraci Claudu Monetovi při malbě normandských pobřeží; jeho strukturu a symbolismus díla využíval Georges Seurat.