František Kobliha – český malíř a grafik | Grafika, prodej, Ex libris

František Kobliha (17. 11. 1877 v Praze – 12. 12. 1962 v Praze) studoval na UMPRUM (1896–1899) a u F. Ženíška na AVU v Praze. Vedle J. Zrzavého, J. Konůpka a J. Váchala patří k nejvýznamnějsím představitelům druhé generace českých symbolistů. Jako grafik je označován za autodidakta.

Od 1901 se jeho práce pravidelně objevovaly v časopise Zlatá Praha, do uměleckého povědomí vstoupil 1910 v Brně na 1. výstavě členů uměleckého sdružení Sursum (1910–1912) a stal se jeho prvním předsedou. Jeho tvorbu zásadně ovlivnila poezie (K. H. Mácha, V. Nezval, K. Hlaváček), a klasická díla světové symbolistní literatury a především spolupráce s Moderní revuí A. Procházky. Publikoval zde pravidelně grafické práce, později psal také kritiky, referáty a eseje.

Z grafických technik mu vyhovovaly nejlépe dřevoryt, lept a litografie. Vytvořil vlastní nezaměnitelný styl, typický snovými, melancholickými vizemi. V některých grafických listech z let 1909–1910 (Tristan, Mstivá kantiléna) se prolíná symbolistní výraz se secesním tvaroslovím. Cit pro dekorativní umění později uplatnil v knižní a užité grafice. Roku 1911 vznikají dřevorytové cykly naplněné melancholií, kosmickými vizemi a erotickým sněním (cyklus Žena a Ženy mých snů), později čerpá inspirační zdroje z pohádek a lidových legend. Pohádkovou fantazii vystřídala hořká deziluze a pocit opuštěnosti, beznaděje a smrti (Balady). Na přelomu 20. let se častěji obrací k realitě, k přírodě.

Základním prvkem jeho knižních ilustrací je rostlinný ornament s květinovým podkladem, rád se věnuje i exlibris, v nichž se vrací k motivům Prahy. Grafikami vyzdobil ředu soukromých tisků. Umělecké těžiště jeho tvorby spočívá v časných cyklech z let 1909–1916. Od 1923 členem SČUG Hollar, byl v redakční radě časopisu Hollar, v němž publikoval eseje o předních osobnostech naší i světové symbolistní grafiky. Zastoupen je ve sbírkách NG Praha, GHMP a Památníku národního písemnictví v Praze.