Emil Artur Longen / Pitterman – český malíř, divadelník, spisovatel | Malba, prodej

Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Artur Pitterman (29. června 1885, Pardubice – 24. dubna 1936, Benešov) vystudoval gymnázium v Benešově a od roku 1904 studoval na AVU v Praze u profesora Františka Thieleho. Z akademie byl vyloučen v roce 1908 za kázeňské přestupky. Pitterman byl všestranně nadaný, ale často neukázněný, díky tomu se o něm šířily fámy a legendy.

Již během studií se podílel na vytvoření malířské skupiny Osma. Jako malíř inklinoval zprvu k postimpresionismu a expresionismu, později byl ovlivněn kubismem a sociálními motivy. Kromě obrazů tvořil kresby, ilustrace a karikatury do svých knih a časopisů. Současně ho okouzlilo prostředí divadla a kabaretu. Od roku 1909 už pod pseudonymem Longen spolupracoval s Eduardem Bassem. V následujících dvaceti letech se z Pittermanna stala výrazná osobnost pražských kabaretů, působil v Červené sedmě, Lucerně, Montmartru, Na poříčí a Rokoku. V roce 1920 založil v Praze kabaret Bum a Revoluční scénu. 

Nějaký čas působil také v zahraničí; v Paříži, Lublani a Berlíně, kde měl vlastní scénu Wilde Bühne (1922). Po návratu do Prahy Longen přišel do Divadla Vlasty Buriana, kde působil jako dramaturg a herec, psal pro ně i úspěšné komedie, některé byly i zfilmovány a dodnes patří u publika k těm nejoblíbenějším. Byly to např. hry C. a k. polní maršálek, Kasta pro sebe, V tlamě velryby a Už mě vezou. Longen měl na Burianovu uměleckou dráhu rozhodující vliv.

Longen se zapsal do počátků české kinematografie, když byl r. 1911 spoluautorem a ústřední postavou grotesek o pražském švihákovi Rudim; poslední ze série, Rudi sportsman režíroval samostatně. V němém filmu se pak objevil už jen v roli kouzelníka v kriminálním filmu Otrávené světlo z r. 1921 po boku Karla Lamače a Anny Ondrákové. Počátkem třicátých let si pak zahrál ještě ve dvou zvukových dramatech, významná byla především jeho role špiona Redla ve filmu Aféra plukovníka Redla.

Významné byly jeho filmové náměty, především přepisy jeho divadelních komedií: C. a k. polní maršálek, Anton Špelec ostrostřelec, Nezlobte dědečka a Pobočník Jeho Výsosti. Dosud se promítají i filmy Hrdinný kapitán Korkorán, On a jeho sestra, Matka Kráčmerka a Jedenácté přikázání.

Longen publikoval i fejetony a články z oblasti divadelnictví převážně v Českém slovu a Národních listech. Proslavil se i jako spisovatel, a jako první označil Vlastu Buriana „králem komiků“ (již v roce 1927), když napsal jeho stejnojmennou biografii. O Jaroslavu Haškovi napsal knihu Jaroslav Hašek (1928) a o své předčasně zesnulé první ženě román Herečka (1929). To byla současně i autobiografie a cenný dokument doby, neboť zde Longen důkladně zachytil divadelní prostředí Prahy 10. a 20. let.

V roce 1910 se oženil s herečkou Polyxenou Markovou (1891–1928). Xena pak manžela provázela v kabaretech i divadlech po celý život, než se rozhodla v květnu 1928 dobrovolně odejít ze života skokem z okna. Na Silvestra téhož roku se Longen oženil podruhé, s Marií Uhlířovou, s níž pak měl dcery Marii a Jiřinu. Longen byl od mládí bohém a hýřil. Každý den pobýval v hospodě, kde se opíjel a dělal dluhy. Právě dluhům, resp. nutnosti je splácet, je připisována jeho umělecká činorodost.

Emil Artur Longen je pohřben na Vinohradském hřbitově.