Kasimir Luigi – Vídeňská státní opera, původní barevný lept s akvatintou, 1922

• Autor: Kasimir, Luigi (1881–1962)
• Technika: původní lept s akvatintou
• Rozměr tiskové plochy: 45,5 cm × 39,4 cm
• Celkový rozměr: 79,5 cm × 66,8 cm
• Signatura: tužkou v desce vpravo dole
• Datace: October 1922
• Stav: výborný, paspartováno a rámováno
• Adjustace: Rámařství Markéta Lazarová, v muzeální kvalitě

Popis: 
Luigi Kasimir (1881–1962) – Vídeňská státní opera / Wien, Oper, původní barevný lept s akvatintou. Grafika pochází z roku 1922 (v pravém dolním rohu je v desce vyrytý přesný datum 1. October 1922). Pohled zachycuje podzimní ruch na náměstí před budovou Státní opery ve Vídni přes koruny stromů se žloutnoucím listím. Celkový rozměr v rámu: 79,5 cm × 66,8 cm.

Vídeňská státní opera (Wiener Staatsoper) patří k nejznámějším, nejprestižnějším a operně nejrozmanitějším scénám na celém světě. Nachází se přímo na slavné vídeňské okružní třídě Ringstraße a ročně nabízí přes 300 představení, která zahrnují jak klasické opery (Mozart, Verdi, Puccini, Wagner), tak i balety.

Zázemí opery je obrovské a technicky dokonale promyšlené. Samotné hlavní jeviště má rozlohu 670 metrů čtverečních, je 27 metrů vysoké a 50 metrů hluboké – rozměrově je tak dvakrát větší než samotné divácké hlediště. Do orchestřiště se pohodlně vejde až 110 hudebníků.

Vídeňská státní opera (Wiener Staatsoper) skrývá za svou luxusní neorenesanční fasádou fascinující, a občas i tragickou historii. Výstavba budovy v 60. letech 19. století provázela obrovská vlna veřejné kritiky. Vídeňané i sám císař František Josef I. stavbu posměšně označovali jako „potopenou bednu“, protože po vybudování okružní třídy Ringstraße působila opera příliš nízko.

Eduard van der Nüll, jeden z hlavních architektů, neustálý tlak a kritiku psychicky nevydržel a v roce 1868 spáchal sebevraždu.Jeho kolega August Sicard von Sicardsburg zemřel na infarkt o pouhé dva měsíce později.Ani jeden z autorů se tak nedožil slavnostního otevření v květnu 1869. Otřesený císař si po této tragédii slíbil, že už nikdy nebude žádné umělecké dílo veřejně kritizovat.

Významná česká stopa: Málokdo ví, že klíčovou roli při zrodu budovy sehrál slavný český architekt a mecenáš Josef Hlávka. Hlávka byl žákem obou původních projektantů a jeho stavební firma celou velkolepou stavbu opery realizovala. Právě on předal při otevření v roce 1869 císaři symbolický zlatý klíč od budovy. 

Plakátovací sloupy proslavil Ernst Litfaß v Berlíně a staly se symbolem Paříže, ve 20. letech 20. století byly běžnou součástí uličního života všech velkých evropských metropolí včetně Vídně.

Budova vpravo je slavný vídeňský Heinrichshof (někdy uváděný jako Heinrichof). Tento dům má nesmírně zajímavou, ale tragickou historii: „Nejkrásnější pavlačový dům na světě“: Postavit ho nechal v letech 1861–1863 bohatý cihlářský magnát a průmyslník Heinrich Drasche podle návrhu proslulého architekta Theophila von Hansena (mimo jiné autora budovy rakouského parlamentu). Ve své době to byl velkolepý neorenesanční palác, který zabíral celý blok a stál přímo naproti Vídeňské státní opeře přes třídu Opernring.Kulturní centrum: V jeho přízemí sídlila slavná kavárna Café Heinrichshof.